S Noël Almi navždy končím

7. června 2014 v 17:39 | Noël Almi
Aktivitu na tomto blogu definitivně ukončuji. Mazat ho nebudu. Od začátku července se vrátím na můj první blog potter-tales.blog.cz , který budu v příštích týdnech uvádět do přijatelného stavu.

S posledním článkem se loučí i Noël Almi.
 

Are we human? Or are we dancer?

11. dubna 2014 v 19:59 | Lily
Dnes jsem si četla jeden článek. Šlo o anglické testy. Psalo se tam, že každé snažení a vlastně všechno, co děláme, potřebuje mít nějakou odezvu a zpětnou vazbu. Jinak by nám to nedávalo smysl.
Nevidím důvod pokračovat s blogem. Nemám žádnou motivaci. Už to postrádá smysl.
Dávám si pauzu (končím?).
Už skoro nic nepíšu. A to protože je to demotivující. Navíc je tenhle blog moc spjat se sebepoškozováním.
Jenže vím, že tentokrát by to nevyřešil nový blog. Nějak už nemám co psát. Nebo spíš nevím, proč bych měla jakékoliv články přidávat.
Už nechci, aby můj blog sloužil jen k tomu, abych tam psala svá trápení a problémy jenom proto, že je nemám komu říct. Tohle není nic. Jen internetová stránka. Nechci mít blog jen jako bezvýznamný deníček. Protože já potřebuji zpětnou vazbu.
Nevidím důvod pokračovat.

Lily Almi




Breathe, just breathe

28. března 2014 v 20:20 | Lily |  Deník
Problém u mých článků je, že nikdy nevím, co napsat. Pokaždé to smažu. Takže většinou nic nenapíšu. Ale já mám chuť psát.

Dnes k večeru nám z ničeho nic vypadl proud. Četla jsem si a přestala mi hrát hudba. Takže jsem si uvědomila, že je zřejmě něco špatně.
Je zvláštní a stejně tak znepokojující, jak je člověk závislý na elektřině.
Zároveň se mi to ale líbilo. Když se setmělo, zapálila jsem si po celém pokoji svíčky a zkrátka jsem jen ležela v posteli, oprášila svou MP3 a poslouchala. A když jsem se tak rozhlédla po celé té místnosti, uvědomila jsem si, co mě tak fascinuje na noční obloze. Tisíce malých světýlek uprostřed obrovské tmy. A myslím, že o to vždycky jde.
Už to sice nahodili, ale nic mi nezabrání v nesvícení dál. Je to možná až paradoxní, že mě světlo na jednu stranu tak fascinuje a na druhou jsem měla z ohně vždycky trochu strach.

 


První rok

16. března 2014 v 14:13 | Lily |  Různé články
Šestnáctého března je tu. A to znamená jediné. Přesně před rokem jsem si založila blog a začala tak aktivně psát.
A jak to vlastně bylo na začátku?
K založení své vlastní stránky mě inspirovala Annie, protože to byla ona, která psala povídky, a já si zkrátka řekla, že bych chtěla taky. Mým prvním blogem a také předchůdcem tohoto blogu byl starý dobrý potter-tales. Ten jsem měla do srpna a v září jsem zveřejnila poslední článek, který mou aktivitu ukončil a informoval o přestěhování na tuto adresu. A proč? Chtěla jsem začít znova. Psát nové věci a mít jinou adresu.
Jak už i název předchozího blogu napovídá, začínala jsem na Potterovské fanfiction. Ano, přesně na tom, co teď nemám ráda. Romantická fanfiction. Na něčem člověk ale začít musí.
Sama můžu hrdě říct, že jsem ve svém psaní udělala za ten rok obrovský pokrok. Jsem na sebe tedy pyšná.
Za tu dobu jsem napsala spoustu povídek, tisíce slov a desítky stránek. Neberu to jako promarněný čas. Naopak. Jsem ráda, že jsem se věnovala i něčemu smysluplnému a kreativnímu.
Spolu s tím, jak se měnil blog, články a styl psaní jsem se nepochybně měnila i já. Oba blogy měsíce zaznamenávaly mé pocit a spoustu věcí, které se odehrávaly v mém životě. Nelogicky je to místo, kam jsem toho psala tolik, co bych se nikomu ve skutečnosti neodvažovala říct. Ale jsem ráda, že jsem psala blog právě tento uplynulý rok. Mám tak možnost zpětně se podívat na věci, na které třeba nejsem až tolik hrdá, ale aspoň si tak můžu připomenout cestu, po které jsem šla.
Jsem tedy nevýslovně ráda, že jsem si blog založila a stále vytrvávám. Nehledě na to, že bez blogu bych nepoznala úžasného člověka. Marry, děkuji ti za všechnu tvou podporu. A přestože naše komunikace spočívá ve výměně tisíců písmenek, jsem ta to moc vděčná.
A teď trochu faktů a čísel:
  • S dnešním dnem jsem na blog.cz jeden rok
  • Celkem jsem napsala 12 na druhou aneb 144 článků (sečteno z obou blogů)
  • Začala jsem tak aktivně psát různé povídky
  • Nejvíce článků jsem napsala v červenci- 37
  • Nejvíce komentářů jsem měla u článku o pro ana blogách (9-nepařím k nejkomentovanějším blogům)
  • Mou první povídkou byla kapitolová (nedokončená) povídka o Lilly Potterové (Jak originální)
  • Mou poslední povídkou byla druhá kapitola Bojovníka
  • Povídka, na kterou jsem nejvíce pyšná, je pravděpodobně Osudové graffiti nebo současně psaný Bojovník


Nikdy víc

12. března 2014 v 17:59 | Lily |  Deník
Dnes nastala taková zvláštní chvíle. Skoro ta, na kterou jsem čekala. Viděla jsem film. Nebylo to sice poprvé, ale myslím, že právě v tom byla ta podstata.
Zkrátka jsem přemýšlela o nějakém filmu, na který bych se chtěla podívat, a ani nevím, co mě k tomu vedlo, vzpomněla jsem si právě na ten jeden. Není to nijak dobrý film. Průměrný.
Poprvé jsem ho viděla před několika měsíci. Je to už docela dlouho, když o tom tak přemýšlím. Měla jsem ještě starý počítač.
Jedná se o film Třináctka. A tak jsem se na něj podívala znovu. A v jednu chvíli se mi až udělalo špatně. Byla jsem naprosto znechucená. Ani ne tak tou holkou, jako spíš sama sebou. Protože jsem si uvědomila, že když jsem se na to dívala naposledy před těmi měsíci, vnímala jsem to úplně jinak. Jako bych si teď sundala brýle a viděla pravdu. O tom, jak je to všechno hrozné. A o mně.

Potřebuji se na chvíli zastavit, abych mohla pokračovat

10. března 2014 v 11:37 | Lily
Tenhle blog něco postrádá. Něco, od čeho bych se mohla odpíchnout. Možná něco takového postrádá celý můj život. Nestěžuji si, to nechci. Jen si možná potřebuji dát na chvíli pauzu. Nic v tom není.
Už skoro nepřidávám články, nemám nápady, blog pro mě už zase přestává být tím, čím byl a čím se mi líbilo, že byl. Když se mi tohle dělo naposledy, přestěhovala jsem se na jiný blog. To teď dělat nechci, ale chci si zkrátka dát na chvíli pauzu.
Mám pocit jako by mi něco unikalo. Mám pocit, že se jen snažím přežít poslední měsíce. Jako by to byl konec, než má přijít střední a tak. Zkrátka musím doklepat něco, než bude něco dalšího jiného a lepšího.Potře
Prostě potřebuji na nějakou dobu přestávku. Dát si věci do pořádku. Změním pak určitě i vzhled. Tenhle se mi líbil chvíli na začátku, teď už ne. Je nepřehledný, zmatený a nehezký. Obecně to teď tady stojí za nic.
Připadám si, jako bych stála uprostřed lesa a nevěděla, kudy mám jít, protože to všude vypadá stejně. A protože se pořád nemůžu rozhodnout a nepřichází žádné znamení nebo nápověda, stojím pořád na místě a na něco čekám. Nemůžu se prostě hnout z místa, co se týče úplně všeho. Pořád čekám na nějaké znamení nebo odpověď.
Takže si prostě dávám chvíli pauzu. Na hledání cesty.


Kam dál