Den nezávislosti se závislostmi

10. listopadu 2013 v 15:30 | Noël Almi
Píšu další nesmyslný článek plný mých myšlenek a všeho, co mi právě přijde na mysl, takýe zřejmě zkrátka myšlenek.

Nesmím opomenout zmínit se, že jsem v pátek konečně viděla film Den nezávislosti. Ano, je to tak. Já velký UFO nadšenec tento film viděla teprve předevčírem (konečně se mi ho totiž podařilo asi na stopadesátý pátý pokus stáhnout). Hodnotím ho vcelku kladně, protože je to snad film, který mě ze všech, co jsem kdy viděla, nejvíce pobavil. Ne, že bych se smála, to já nedělám (snad jedině když se dívám s někým, což se moc nestává), ale zkrátka jsem byla pobavena. Je sice pravda, že ne každému by připadalo tak vtipné, že Will Smith namlátí mimozemšťanovi nebo jak začne jeden chlápek mluvit o Oblasti 51 a vyčítat prezidentovi, že nic neudělal, když u Roswellu spadlo UFO a spousta dalších věcí. Odteď jsem si jistá, že si budu přesně pamatovat, kdy byl ten pravý Den nezávislosti. Zkrátka 4. července 1776. Zvláštní, že si pamatuji, kolik měří World Trade Center One, jelikož měží právě 1776 stop jako odkaz na již zmíněný Den nezávislosti, ale když je třeba zapamatovat si jiný historický letopočet, nějak mi selhává pamět. Dost ke Dni nezávislosti.


Škola mě nějak vyčerpává. Uznávám, že jsem tam teď čtrnáct dní nebyla a že jsem trochu odpočatější, ale ta představa, že to zítra opět začne. Všechny ty otravné testy, zkoušení a známky. Ani nemám dopsané skoro žádné sešity, v pondělí mám do večera balet, v úterý taneční, tak kdy to mám sakra stíhat? Sice jsem si naplánovala, co se budu který den učit, pomalu i na hodiny, i tak je toho však otravně hodně. Hrozně bych si přála mít nějaké samo studium a jen třeba jednou týdně docházet na testy. To by bylo skvělé. Vstávala bych později, učila se, jak bych potřebovala a nebyla stresována ničím, co mě ve škole neustále stresuje. A ten skvělý pocit, že bych neměla žádné spolužáky. To by byla ale nádhera.

Dálě mě vážně zaráží postřehy mé maminky. Ona mi totiž jednou za dva tři měsíce vždycky řekne, jestli jsem nezhubla. A to už bych tedy musela být kost a kůže, což nejsem, tak jak je možné, že bych měla hubnout, když vážím pořád stejně? Bohůžel nepatřím k těm lidem, kteří jsou od přírody štíhlí, ale jak já dělám, že nejsem tlustá, to nechápu. Moc nesportuju, mám jednou týdně balet, taneční a sem tam jdu vyvenčit psa. Tak jak to dělám? Pořád jím čokoládu, ale nestloustnu. Zvláštní, že? No nestěžuju si. Sice bych klidně brala tak dvě tři kila dolů, ale jinak jsem se svojí postavou docela spokojená.
I když je pravda, že jedna z věcí, které se mi na mně nelíbí, je kůže. Nelíbí se mi její barva. Mívám hodně červené tváře, takže vypadám jak Marfuška, a nejen ty tváře. Když je mi chladno, tak mám červenou kůži i na rukou a nohou. Jinak jsem spíš bledá, snad až moc bílá. Ale zkrátka vím, že mám nějak pdezřele červenou kůži, jelikož ty jizvy, které se mi ucelily, bývají často červené. A i ty se mi nelíbí. Nejviditelnější jsou na ruce, takové tři rýhy. Byly asi nejhlubší a už je to přes půl roku, takže naděje, že zmizí úplně, už není.. Ale možná nejsou tolik vidět, já nevím, nedokážu to posoudit.
Nějak se toho stále nedokážu úplně zbavit. Pořád cítím, že ten Démon uvniřtř mě je. Jdu si tak sama proti sobě. Jedna moje část si to zkrátka zakázala a zatím je to ta silnější, ale ta druhá po tom stále touží. Možná se tho nikdy úplně kompletně nezbavím. Třeba to ve mně bude navždy. Jako trest za to, že jsem to k sobě vůec kdy vpustila.

A nejhorší na tom všem je, že stále k těmhle svinstvům nějak podvědomě tíhnu. Jsem si skoro jistá, že svůj zážitek s codeinem jsem ještě nepsala. Zkrátka jak jsem byla nemocná, měla jsem strašný kašel, že jsem se jím večer úplně dávila. A tak jsem dostala na předpis prášek codein. V příbalovém letáku bylo, že se nesmí užívat dlouhodobě, že může způsobovat závislost, že se po něm nemá řídit auto, způsobuje smyslovou dezorientaci a spoustu dalších nežádoucích účinků. Měla jsem si ho vzít na noc.
A to by ani nešlo jinak, já vyslovila přání, že si ho chci vzít ještě předtím, než půjdu spát. Takže jsem si tabletu vzala někdy kolem deváté, možná dříve, možná později. A jak to tak dopadlo, byla jsem vcelku sjetá. Já si to moc nepamatuji, ale cítila jsem se hrozně vesele nebo optimisticky. Byla jsem taková zpomalená a vím, že jsem začala zkoumat své klíční kosti. Pak mě to tolik unavilo, že jsem šla spát.
A já o sobě vím, že bych si to klidně vzala znova. A vážně ne z důvodů utlumení kašle. Já si to ale zase umím zakázat. A to si myslím, že je i výhoda. Vím, že bych se do drog dokázala lehce chytit, tím pádem ale vím, že i dokážu říct ne. Pak je tu ale i ta otázka, jestli bych chtěla říct ne, když by se mi naskytla příležitost.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 freeee | 11. listopadu 2013 v 19:57 | Reagovat

Zajímá tě UFO? Dobrý...¨
Škola tě štve? Zajimavé mě taky, ale to skoro všechny...taky nenávidím dopisovaní sešitů...jednou jsem chyběla 3 měsíce...
Z toho že máš bledou kůži si nic nedělej...znám plno lidí co mají bledou kži a vůbec jim to nevadí, naopak jim ta bledá moc sluší...
Takže tvrdíš, že část tebe to chce znovu udělat? Tak to udělej...co ti v tom brání?
Ukaž mi na člověka který by dokázal říct drogám ne a kterého by to k nim nelákalo ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama