Kapitola první

8. února 2014 v 18:16 | Lily |  Bojovník
AŽ PŘIJDE VĚK
Až přijde věk a šeď a spánků den,
u krbu prober se, zvaž tento spis,
začti se, zahloubej, zrak zastíněn,
jak hebký lesk tvé oči měly kdys;

Těch bylo, co tě nenechali být,
co milovali falešně či ryze,
on měl rád Duši nestálou, tvůj cit,
tesknou líc tvé proměnlivé vize.

Sehni se k mřížím žhnoucím pak, jen vzdych,
posmutni, zašeptej, ten Láskou byl,
odešel do hor dálných, nejvyšších,
a v zástup hvězd svou tvář už navždy skryl.

- William Butler Yeats


Michael

" Vaše jméno?"
Otázka patřila dospělému čtyřicátníkovi sedícímu v stísněné výslechové místnosti. Muž si pomyslel, že je zvláštní sedět tu na druhé straně. V té jiné pozici. Byl tu už nesčetněkrát, přesto se mu zdálo, jako by tu seděl poprvé. Zhluboka se nadechl. Podivoval se, že se cítí naprosto klidně a po stresu či nervozitě nebylo ani památky.
" Sean Kelly," odpověděl s úšklebkem. Vyslýchající detektiv, který doposud nepromluvil a jen si měřil Seana pohledem, se narovnal a ujal se slova.
" Seane, zachovávám si úctu k tvé práci. Stále s tebou jednáme jako s jedním z nás. Tak co kdybys nám popravdě řekl, co se stalo?"
" Tak kde mám začít?" otázal se po chvíli přemýšlení.
" Co třeba hned na začátku." Navrhl detektiv stojící v tmavém rohu místnosti.
Sean se unaveně nadechl, pak se ale dal do vysvětlování:
"Znáte tuhle práci stejně dobře jako já. Jako dobrej polda jsem se od začátku snažil udržovat bariéru mezi mou prací a osobní životem. Jednoho dne se ta hranice začala bortit. Pokoušel jsem se ji držet dál, ale bylo jasné, že jednoho dne spadne.
Chtěl jsem práci nechat prací. Doma být zase jen táta a manžel. Dělal jsem spoustu chyb.
V životech kteréhokoliv poldy jsou případy. Přichází a opět zase mizí. Jsou ti ale i ty případy, které nezůstávají tiše v krabicích. Ty, které se pomalu ale jistě kradou do všech koutů vašich životů. Tápete ve tmě a doufáte, že konečně narazíte na světlo. Ty bezesné noci a jen přemýšlení, co se stalo a děje. Však to znáte. Když vás jako stín každým okamžikem stíhá ta beznaděj. Beze stop a svědků. Bez hranic a výsledků. Jen chcete dosáhnout jistého cíle. A ten cíl se brzy stane posedlostí.
A tímhle cílem pro mě byl ten starý známy gang Černých Tygrů.
Pátral jsem po nich a věnoval jim měsíce svého života. Měl jsem tam nasazeného i tajného agenta, ale pořád se zdáli tak nedosažitelní. Až se pak za jednoho teplého večera objevil ve dveřích policejní stanice ten kluk."
" Jaký kluk?" zeptal se detektiv a přerušil tak Kellyho. Jeho slova doprovázelo hledání v typicky hnědožlutých policejních složkách.
" Ten kluk, který mi v tu chvíli přišel jako padající hvězda. Jako okamžik, na který celou dobu čekám. Jako poslední popohnání k cíli."
" A jeho jméno?" naléhal znovu vyslýchající.
" Michael Richardson."

***

Byl právě teplý letní podvečer. V budově losangeleské policie stále pracovalo poměrně hodně zaměstnanců. Místnostmi se rozléhalo zvonění telefonů, ťukání do klávesnice nebo hlasitý hovor.
Prosklené dveře vedoucí do hlavní haly se rázem otevřely. Dovnitř vešel mladý muž s černou kapucí staženou hluboko do očí.
Na pár okamžiků se zastavil a rozhlédl se, jako by se ujišťoval, zde je skutečně na správném místě. Rukou sevřenou v pěst si poklepával do stehna.
U stolu hned naproti vchodu seděla žena ve středních letech. Jakmile si nově příchozího všimla, ustala ve své práci ustavičného papírování.
" Co si přejete?" zeptala se ho se mdlým úsměvem.
Muž přistoupil blíž. Zhluboka dýchal. Působil nervózně, ale vyzařovala z něj také jistota a odhodlanost. Stáhl si kápi a pevným, nikoli roztřeseným hlasem promluvil.
" Jdu se přiznat ke třem vraždám, prodeji drog, únosu a pěti loupežím."
Žena u stolu nechápavě zamrkala. Pak vstala a se slovy " Pokud to myslíte vážně, tak chvíli vydržte," se odebrala do vedlejší místnosti.

" Tak jak to jde doma, Seane?"
V rozlehlé místnosti plné policejních případů a s nimi neodmyslitelných detektivů a všelijakých policejních činitelů seděli dva muži. Oba popíjeli kávu z bílých hrnků a ledabyle listovali protokoly.
" Esther pořád vymýšlí jména pro miminko. Každý den se mě ptá a přichází s novými návrhy. Jeden by řekl, že když už je to třetí dítě, nebude toho kolem tolik."
" Víš, jestli to bude chlapeček nebo holka?"
" Necháváme se překvapit. A jak se máš ty, Carle?"
" Mít dítě je krásná věc," řekl zamyšleně, aniž by odpověděl na otázku. Sean už nic neřekl a opět se začetl do papírů.
O pár okamžiků později se rozrazili dveře a dovnitř vešla žena v nažehlené košili. Zamířila rovnou ke stolu obou mužů.
" Kelly, přišel jsem nějaký kluk. Asi by tě to mohlo zajímat."
" O co jde?"
" Nevím," odpověděla žena trochu netrpělivě, " řekl, že zabil tři lidi, prodával a něco vyloupil. Vypadá dost zničeně."
" Tygr?"
" Co kdyby ses šel podívat?"
" Díky, Jane, hned jsem tam."
Sean se zvedl a s jeho typickým výrazem, který nasvědčoval tomu, že se v něm právě probudil pravý detektiv s dávkou zvědavosti a touze po rozřešení. Carl vstal také a bez jediného slova svého parťáka následoval.
Oba se ocitli ve vstupní hale. Jane se právě opět usadila do své židle. Oba dva policisté vyšli rovnou k mladíkovi nervózně stojícímu opodál.
" Jsem detektiv Sean Kelly a tohle je detektiv Carl Bennett."
Při jeho slovech mladík nepatrně zamrkal, ale nic neřekl.
Sean ho tedy vybídl, aby šel s nimi a zavedl ho do malé výslechové místnosti. Mezi holými temnými zdmi se nápadně vyjímalo jednosměrné okno. Jediným nábytkem byl železný stůl se třemi židlemi.
Neznámý se posadil a Carl se uvelebil naproti němu. Zdálo se jako by své počáteční rozladění nechal v místnosti plné svých kolegů zapisujících do počítačů. Opět se tvářil jistě. Kelly zůstal stát a chlapce si prohlížel.
Měl velkou černou mikinu a drsné džíny. Jeho obličej však vypadal nějak dětsky. Mohlo mu být tak sedmnáct. Rychle mrkal hnědýma očima, a co chvíli si prohrábl krátké blonďaté vlasy.
" Jak se jmenujete?" pronesl do ticha Bennett.
Chlapec se nadechl. Pak ještě jednou. Zdálo se, jako by odvaha kolovala jeho tělem. Nejistota a strach začal mizet.
" Michael Richardson." Odpověděl zvučným hlasem a zahleděl se detektivovi do tváře.
Sean jako by stále na něco čekal. Jako v odpověď si Michael bezmyšlenkovitě vyhrnul rukávy tmavé mikiny.
V tu chvíli se Sean musel usmát. Bylo to tu. Jako sen. Chvíle, na niž čekal celou věčnost. Jako výbuch a konečně obrovský skok k cíli. Na pravém předloktí se vyjímalo nápadné tetování tygra. Ten obrázek už vidět bezpočtukrát. Jako snít o New Yorku a pak stát pod Empire State Building.
" Té ženě v hale jste řekl, že se jdete k něčemu přiznat."
Michael si všiml Kellyho pohledu na jeho tetování. Nestáhl ruku pod stůl. Nepřehrnul si rukáv. Kvůli tomu tu přeci je.
" Ano," přikývl " jak vám jistě už došlo," podíval se na tygra a pokračoval " to tetování není jen nějaký obrázek. Chci udat Tygry."
Carl Bennett si vytáhl zápisník a poznamenal si několik řádků s informacemi. Sean se posadil ke stolu a nabídl Michaelovi vodu. Nepřijal ji.
" Koho jste zabil?"
Neodpověděl hned. Jako by se jeho mysl bránila vyslovení toho jména.
" Nějakou ženskou, nevím, kdo to byl. Zastřelil jsem ji před rokem. Potom ještě Toma Smithe. A…" odmlčel se.
Detektivové mlčeli. Jen upřeně hleděli na toho pozoruhodného kluka. Opět se nadechl.
" A Tonyho Bennetta."
Jméno zůstalo vyset ve vzduchu. Sean se vzpamatoval první a opatrně se podíval na svého kolegu. Ten vypadal, že každou chvíli vybuchne. Kelly okamžitě vstal. Dřív než stihl Carl cokoliv udělat, popadl ho za krk a vyvedl ven.
Carl Bennett se jako smyslů zbavený snažil znovu dostat do výslechové místnosti. Seběhlo se tam několik dalších policistů a snažili se Bennetta odvést pryč. Ten jen křičel výhružky a nadával.
Sean se po chvíli vrátil zpět k Michaelovi. Ten se němě s poněkud překvapeným výraz otázal, co to mělo znamenat.
" Před pár lety se našlo tělo Carlova syna Tonyho."
Michael nepotřeboval nic víc slyšet. Přesto, jací byli kamarádi, své rodiny navzájem nikdy nepoznali. Ani se ho nezeptal, co dělal jeho táta. Začal se cítit ještě hůř. S jeho špatným duševním stavem se ale naopak prohloubila touha po pomstě Tygrům.
" Řeknu vám cokoliv. O Tonym ale mluvit nechci. Je mi jedno, co si myslíte, nebo jestli mě budete odsuzovat." Vyhrkl útočně.
" Já si zatím nic nemyslím, Michaele. Povězte mi všechno pěkně od začátku."
Michael si sundal mikinu a odhalil tak svalnaté paže, na kterých se ještě více vyjímalo poněkud děsivé tetování tygra. Odkašlal si a dal se do vyprávění svého příběhu.
"Už jsou to čtyři roky, co jsem začal trávit většinu času v temných uličkách LA. Nejprve jsme se většinou s Tonym, "zadrhl se mu hlas, ale pak opět pokračoval," jen tak poflakovali kolem a sledovali starší kluky sprejovat zdi, které se postupem let stávaly tak zaplněnými různými gráfky, že už ta původní byla sotva vidět. Čas od času jsme ukradli sprej taky a zkoušeli něco nastříkat nejdřív v opuštěných stavbách, protože jsme se neodvažovali přemalovat výtvory starších kluků."
Mluvil asi hodinu. Bez přestávky. Sean Kelly se sem tam na něco pro doplnění zeptal a dělal si poznámky do černého zápisníku. Asi po dvaceti minutách přišel jiný detektiv. Ani slovem se nezmínil o Bennettovi, jen se bezhlesně posadil vedle Kellyho a mlčky sledoval výslech.
" Proč?" zeptal se nakonec jeden z detektivů.
" Proč? Protože mám už po krk toho všeho. Jestli to chcete vědět, přemýšlel jsem, jestli se mám zabít nebo jestli mám jít sem, ale nakonec jsem si řekl, že udělám aspoň jednu správnou věc.''
" Rozhodl jste se správně Michaele. Teď nám ale dejte pár minut."
Oba detektivové vstaly a vrátili se zpět do velké místnosti. Večer značně pokročil, tudíž se i většina policistů vytrousila do svých domovů. Pár jich ale ještě setrvávalo na místech a pokračovalo ve vyčerpávající práci.
" Měli bychom toho kluka využít. Poslat ho zpět mezi Tygry. Získat informace. Jen rychlovku. Co ty na to, Seane?"
" Souhlasím. Uděláme to ještě dnes večer."
" Seš si jistej, že nám na to dají povolení?"
" Udělám, co budu moct."
Asi po dvaceti minutách se oba spolupracovníci vrátili k Michaelovi a předložili mu svůj návrh. Ten ochotně souhlasil.
Vypravili ho a nasadili mu sledovací i obousměrné odposlouchávací zařízení. Nastoupili do policejní dodávky a vyrazili směrem k doupěti Tygrů.
Akce probíhala hladce. Snad až rekordně krátce. Michael okamžitě získal doznání spousty členů včetně Finna Howarda, gangstera stojícího v čele gangu.
" Máme to," ozvalo se v Michaelově sluchátku.
'' Víš, Finne, kdybych mohl vrátit v životě jednu věc, bylo by to setkání s tebou.'' Rozlehlo se dodávkou zaparkovanou o blok dál, v níž sedělo několik členů policejního oddělení LA.
'' O čem to kurva mluvíš?'' zeptal se rozčileně Finn.
'' Zničil jsi mi život a já ho teď zničil tobě.''
'' Co to sakra děláte? Musíte počkat, než se tam dostane naše komando!'' ozval se naléhavě Sean.
'' Co to žvaníš, Vlku?''
'' Už je to tak, za pár okamžiků sem vlítnou poldové a všechny vás zabásnou a doufám, že ty dostaneš injekci, až tě odsoudí. Mám na sobě totiž odposlech.'' usmál se Michael. Ne škodolibě, nýbrž šťastně a spokojeně.
'' On se chce snad zabít, vydržte, Michaele, nedělejte to. Utíkejte!'' znovu promluvil Kelly.
Sean vyskočil z dodávky a hnal se za komandem k domu, odkud byla jen slyšet děsivá střelba.
Každého z Tygrů, kteří se právě nacházeli na místě, pozatýkali.
Když se dění na místě trochu uklidnilo, vešel Kelly dovnitř. Michaelovo tělo poseté smrtelnými ranami leželo na podlaze s všude kolem se rozlévající krví.
Sean se nad chlapcem sklonil. V jeho mrtvé tváři se zračilo něco blízce podobného štěstí.
Michael Richardson zmizel stejně, jako se objevil. Zčistajasna.

Ten chlapec, který se jednoho teplého večera ukázal ve dveřích losangeleského policejního oddělení, a vyprávěl tak pozoruhodně fascinující příběh, tu teď ležel mrtev. Bylo by hezké a nanejvýš příjemné teď říci, že jeho oběť zapříčinila konečný pád Tygrů a jeden z nejnebezpečnějších gangů LA skončil. Je ale na místě říkat pravdu. Příběh Michaela jen dál otevřel dveře zlu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama