Když už nic nemá smysl...

16. února 2014 v 13:52 | Lily |  Deník
...začnu se smát.

Položila jsem si otázku.
Stačí se rozhlédnout kolem sebe. Co vidím? Nic. Prázdné životy. Psala jsem článek o něčem úplně jiném. Kde to proboha žijeme?
Dívala jsem se asi po sto padesáté na film Lone Survivor. Nejmladší z těch vojáků, kteří tam zemřeli, byl jednadvacetiletý. Byl o dva roky starší než můj bratr. Pro mého bratra jsou ze všeho nejdůležitější peníze. Aby byl bohatý. Co nejvíc. Byli to mladí kluci. A zemřeli, aby něco dokázali. Někomu pomohli.
Co v sobě máme my? Nic.
Brzy se všichni zničíme. Stačí se jen podívat kolem sebe. Projít se po školní chodbě. Všichni tihle puberťáci. Co máme před sebou?
Nikdo neumí žít v realitě.
Cokoliv mě napadne. Co je život?


Být na facebooku od rána do večera, stěžovat si na svůj život, protože zrovna ten můj je ze všech ten nejhorší, točit na youtube videa o tom, co mám v kabelce nebo jak si na ksicht patlám tunu make-upu, nejíst, řezat se, fetovat, sjíždět se, kouřit jednu za druhou, budu aspoň drsnej, nebýt originální, všechno jen odkoukávat, utrácet peníze za nic, pořád se hádat, co nejdřív se s někým vyspat, myslet si, že všechno přijde samo, neumět si ničeho vážit, závidět, vidět jen to, co má ten druhý, chovat se jako děvka, srát na školu, vždyť to nějak dopadne, jen brečet, jak nic nemá smysl, chlastat, nadávat, mluvit o ničem, nedebatovat, mít sen o tom, že se budu topit v penězích, dávat na internet obrázky, jak se chci zabít, jen aby mě ostatní litovali, chatovat, být dobrovolně idiot, negativismus forever, co nejvíc si vše ulehčova, nevědět, co je svědomí, skákat pod vlak, nenávidět se, nemilovat, nežít.
Takhle se žije.
A já říkám ne, díky. Házím minulost za hlavu. Jdu si žít po svém.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lillienne Dengel | E-mail | Web | 18. února 2014 v 12:10 | Reagovat

Začínáme se podobat ztracené generaci, kterou vyprodukovala 1. sv. válka. Tak mi to připadá.
A je to zoufalé...

2 MarryWolf | 20. února 2014 v 21:36 | Reagovat

Přijde mi, že celým tím odstavcem jsem si vyloučila veškeré možnosti, jaké dnešní generace má. Ale ano, je pravda, že jsme nic. A už víc nebudeme.
Přeji ti, aby ti to vyšlo. Žít po svém je v dnešní době dost... složité.
Mimochodem, poslala jsem ti e-mail. :)

3 James | Web | 23. února 2014 v 18:27 | Reagovat

Závan čerstvýho vzduchu v týhle zamořený době..
Já doufám, že se to tu ještě obrátí k lepšímu, a pokud ne.. snad se v příštím životě narodíme na lepším místě.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama