Za měsícem lednem

6. února 2014 v 16:27 | Lily
Uplynul měsíc leden a sním i je tu i první článek do rubriky tečka za měsícem.
O co to vlastně půjde?
Po každém měsíci budu přidávat články, v nichž napíšu seriál/film/knížku/písničku/(co mě napadne) uplynulého měsíce. Zkrátka něco, co jsem viděla/četla/slyšela a zaujalo mě nebo něco v tom smyslu.

Pravdou je, že jsem nejdřív chtěla napsat mé zhodnocení měsíce, když jsem o tom ale tak přemýšlela a uvažovala, není toho moc, o čem bych chtěla psát a již na blogu v nějakém článku nebylo.
Tak možná jen shrnu, co se stalo s blogem. Převlékla jsem ho do nového vzhledu, aby už nepůsobil tak temně jako ten černý. Rozepsala jsem novou výzvu a na jednu se ještě chystám.
A… Konečně připravuji ten slavný spin-off od Osudového graffiti. Zítra nebo v sobotu nejspíš zveřejním popis, co se tam vlastně bude dít.
Vrátím se ale k tomu, k čemu mají vlastně nové články sloužit.

1. Seriál za měsíc leden
S novým rokem se samozřejmě rozjela i seriálová sezóna. A já měla hned od začátku vyhlídnutý True Detective (Temný případ). Je to absolutní pecka (to je pěkné slovo…pecka).
Jedná se o seriál od HBO s perfektním obsazením.
Z celého seriálu jsou nejskvělejší dvě věci. Za prvé, úvodník. Už je ten stojí za to. Perfektně zpracovaný. A ta druhá věc je atmosféra. Ta zkrátka řekne všechno.
Zatím byly vysílány tři díly o šedesáti minutách a v první sérii je jich chystaných celkem osm. Druhá však bude pokračovat.
Každému můžu jednoznačně doporučit, protože se jedná o jedinečnou hodinu týdně.

To je ten úvodník, o kterém tak básním:


2. Film za měsíc leden
Opět novinka. Asi před čtrnácti dni jsem byla v kině na Lone Survivor (Na život a na smrt). A…samozřejmě pecka!
Můj spolusedící sice řekl, že jsem blázen, když chodím do kina sama, nekupuji si popcorn a sedám si ke stěně (to abych měla jistotu, že si ke mně nikdo nesedne a budu mít hodně místa okolo). Já mu ale stále opakuji, že je lepší být zvláštní, jak mě pořád nazývá, než obyčejná.
Zpět k filmu. O čem je? O tom, jak Talibánci rozstřílí čtyři vojáky. Když to ale trochu rozvedu. Film je natočený podle skutečné události z 28. -29 července 2005 z Afghánistánu. Pojednává o operaci Red Wings, jejímž cílem bylo zneškodnit někoho blízkého bin Ládinovi. Operace se však zvrtne a čtveřice nasazených vojáků je kosena talibanskou armádou. Není to pro odpůrce akčňáků, krve nebo zbraní. Takže film šitý na míru pro mě.
Konečně skoro stáhnuto a zítra se na to opět podívám. Dlouho jsem nebyla v kině na filmu, který bych si pak tolik chtěla znovu zhlédnout.
Na místě by také bylo podotknout, že film obsahoval soundtrack, který mě oslovil natolik, že jsem si tu hudbu stáhla na cédéčko.
Proč jsem a něj šla?
Měla jsem k tomu dva hlavní důvodu. První. Hraje v tom Ben Foster. Podle mě herec, který přestože je velmi mladý, ví, co to je být hercem. Je pravda, že přestože jsem s ním viděla spoustu filmů, pro mě zůstane číslem jedna v Bang, bang, seš mrtvej. To nebylo jen herectví. Ben byl zkrátka Trevorem. Možná tak působil jen na mě, ale já si za tím stojím.
A aby toho nebylo málo, zahrál si tam i Mark Wahlberg. Mám moc ráda filmy, ve kterých hrají spolu. Bena považuji za lepšího herce, ale Mark v sobě má zkrátka něco…okouzlujícího.
Málem jsem zapomněla na ten druhý. Je to prosté. Po přečtení anotace jsem si řekla: Tak to musím vidět!


3. Knížka za měsíc leden
Dnes už to bude poslední bod. Článek je delší, než jsem plánovala.
A je to kniha Leeho Childa Zítra bude po všem. Proč číst popořadě, když můžu začít od třináctého dílu?
Byla to první knížka od autora Jacka Reachera, kterou jsem četla. Už jsem to možná i někde psala, ale dokonale jsem mu propadla. Lee zmlsá. Jakmile jsem totiž chtěla číst něco jiného, už to nebylo ono a nebavilo mě to. Tak jsem teď na Jatkách. A u Childa asi ještě chvíli pobudu.
Stejně jako předešlé dva body i knížka splňuje mé požadavky. Nemám ráda rozepisování detailů (proto mě přestal bavit Ludlum). Příčí se mi zbytečné vyprávění historie každé postavy, která se kde naskytne (proto jsem nikdy nedokázala dočíst třeba Grishama). A jak takhle člověk putuje, skončila jsem tedy u Childa.
Akce, střílení, napětí, skvělá postava, žádná nuda, "ocejpá to", dloubání očí, vyndávání střev z břicha, mozky na stěnách, bitvy s noži a tak.

Tak co víc si sakra přát?!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zuzka | E-mail | Web | 6. února 2014 v 16:39 | Reagovat

Tak ani jedno z toho neznám. Podívám se :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama