Nikdy víc

12. března 2014 v 17:59 | Lily |  Deník
Dnes nastala taková zvláštní chvíle. Skoro ta, na kterou jsem čekala. Viděla jsem film. Nebylo to sice poprvé, ale myslím, že právě v tom byla ta podstata.
Zkrátka jsem přemýšlela o nějakém filmu, na který bych se chtěla podívat, a ani nevím, co mě k tomu vedlo, vzpomněla jsem si právě na ten jeden. Není to nijak dobrý film. Průměrný.
Poprvé jsem ho viděla před několika měsíci. Je to už docela dlouho, když o tom tak přemýšlím. Měla jsem ještě starý počítač.
Jedná se o film Třináctka. A tak jsem se na něj podívala znovu. A v jednu chvíli se mi až udělalo špatně. Byla jsem naprosto znechucená. Ani ne tak tou holkou, jako spíš sama sebou. Protože jsem si uvědomila, že když jsem se na to dívala naposledy před těmi měsíci, vnímala jsem to úplně jinak. Jako bych si teď sundala brýle a viděla pravdu. O tom, jak je to všechno hrozné. A o mně.


Najednou mi došlo, kým jsem byla. A kým jsem teď. Jak mi to tehdy nemohlo docházet? Když jsem se totiž teď na ten film dívala, tak jsem tak v tom někde v hloubce viděla sebe sama. Já jsem předtím na té holce neviděla nic špatného. Více méně. Vždyť je to ale přesně ten typ holek, který tak nesnáším a opovrhuji jimi. Kousek z ní ale tehdy byl i ve mně. A já si jen řekla nikdy víc. Nikdy.
Uvědomila jsem si, jak je úžasné žít v pohodě. Že můj vztah s mámou je jedna z nejcennějších věcí, kterou mám a kterou i kdy mít budu. A to, že se nehádáme a máme se rádi, vlastně tvoří celý můj pozitivní pohled na svět. A já jen nechápu, jak jsem mohla být někým, koho bych dnes odsoudila. Ona si mě vůbec nezasloužila. Nikdy víc.
Ale teď s tím prostě už nic neudělám. Takže chci udělat za svou minulostí jen čáru a jít dál. Už se nedívat na to, co se stalo a jít dál. Protože já už nikdy víc nechci být tím člověkem, kterým jsem byla.

Tři měsíce do konce školy. Pak začnu od začátku. Úplně. A jako já. Ta, kým jsem teď. Ne Natálie, ale Lily. Zkrátka dostanu příležitost k novému začátku a já ji rozhodně využiji. Jako člověk, kterým jsem teď. Protože co se stalo, stalo se. Nezměním to. Ale pořád můžu měnit přítomnost. Můžu začít jinak. A to je přesně to, co chci.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama