První rok

16. března 2014 v 14:13 | Lily |  Různé články
Šestnáctého března je tu. A to znamená jediné. Přesně před rokem jsem si založila blog a začala tak aktivně psát.
A jak to vlastně bylo na začátku?
K založení své vlastní stránky mě inspirovala Annie, protože to byla ona, která psala povídky, a já si zkrátka řekla, že bych chtěla taky. Mým prvním blogem a také předchůdcem tohoto blogu byl starý dobrý potter-tales. Ten jsem měla do srpna a v září jsem zveřejnila poslední článek, který mou aktivitu ukončil a informoval o přestěhování na tuto adresu. A proč? Chtěla jsem začít znova. Psát nové věci a mít jinou adresu.
Jak už i název předchozího blogu napovídá, začínala jsem na Potterovské fanfiction. Ano, přesně na tom, co teď nemám ráda. Romantická fanfiction. Na něčem člověk ale začít musí.
Sama můžu hrdě říct, že jsem ve svém psaní udělala za ten rok obrovský pokrok. Jsem na sebe tedy pyšná.
Za tu dobu jsem napsala spoustu povídek, tisíce slov a desítky stránek. Neberu to jako promarněný čas. Naopak. Jsem ráda, že jsem se věnovala i něčemu smysluplnému a kreativnímu.
Spolu s tím, jak se měnil blog, články a styl psaní jsem se nepochybně měnila i já. Oba blogy měsíce zaznamenávaly mé pocit a spoustu věcí, které se odehrávaly v mém životě. Nelogicky je to místo, kam jsem toho psala tolik, co bych se nikomu ve skutečnosti neodvažovala říct. Ale jsem ráda, že jsem psala blog právě tento uplynulý rok. Mám tak možnost zpětně se podívat na věci, na které třeba nejsem až tolik hrdá, ale aspoň si tak můžu připomenout cestu, po které jsem šla.
Jsem tedy nevýslovně ráda, že jsem si blog založila a stále vytrvávám. Nehledě na to, že bez blogu bych nepoznala úžasného člověka. Marry, děkuji ti za všechnu tvou podporu. A přestože naše komunikace spočívá ve výměně tisíců písmenek, jsem ta to moc vděčná.
A teď trochu faktů a čísel:
  • S dnešním dnem jsem na blog.cz jeden rok
  • Celkem jsem napsala 12 na druhou aneb 144 článků (sečteno z obou blogů)
  • Začala jsem tak aktivně psát různé povídky
  • Nejvíce článků jsem napsala v červenci- 37
  • Nejvíce komentářů jsem měla u článku o pro ana blogách (9-nepařím k nejkomentovanějším blogům)
  • Mou první povídkou byla kapitolová (nedokončená) povídka o Lilly Potterové (Jak originální)
  • Mou poslední povídkou byla druhá kapitola Bojovníka
  • Povídka, na kterou jsem nejvíce pyšná, je pravděpodobně Osudové graffiti nebo současně psaný Bojovník


A teď je načase ukázat jednu z mých prvních povídek psanou přesně před rokem. Obdivuji toho, kdo to dočte.

Draco a Hermiona (opravila jsem tam překlepy a gramatické chyby)
Draco čekal uprostřed visutého mostu. Čekal na ni. Když ho požádala, aby se sešli, byla nervózní a utrápená. Obavy ho naplňovaly, protože věděl, že když se s ním chce sejít uprostřed noci, půjde o něco vážného.
Konečně po deseti minutách uslyšel kroky. Poznal, že je to ona. Poznal její ladnou chůzi a už i cítil její parfém. Zavřel oči a vybavil si její překrásnou tvář.
Chlapec jí pohlédl do tváře. Miloval její krásné oči, které se na něj dívaly už tolik času, který spolu strávili. Miloval její nachové rty, které se tak často rozzářily úsměvem.
''Musíme si promluvit''
''O čem? Proč takhle uprostřed noci? Co se děje, Hemiono?!''opověděl chraptivým hlasem, aniž by z ní spustil oči.
Hermiona zavřela oči a na řasách se jí zachvěla slza. Draco ji uchopil za ruku.
''Myslím, že už bychom se neměli dál přátelit a scházet.'' řekla slabým hláskem. ''Nechci ti zkazit život.''
''O čem to mluvíš, jak..jak, to myslíš? Miluji tě a to nic nezmění. Víš, že musím být s tebou. Co se děje, Hermiono??''
Hermioně se hrnuly z očí slzy. Ještě nikdy ji neviděl plakat.
''Já..Já jsem otěhotněla.'' Vzlykla.
''Cože?''Dracovi to vyrazilo dech. Pochopil, proč Hermiona pláče. Pochopil, že kdyby měla dítě v 16, nemohla by uskutečnit žádný ze svých snů. Nezničila by život jemu, ale sobě.
''Víš to určitě?'' zeptal se nakonec.
''Jo, určitě. Proto už se nemůžeme stýkat, až se to dítě narodí, budu muset říct, čí to je a to by tě zničilo. Ty, čistokrevný kouzelník by měl dítě s ''mudlovskou šmejdkou'' a to nejde. Co by na to řekla tvoje rodina, tvůj otec, nepodařilo by se nám to utajit a ty s tím přeci nemusíš mít nic společného.''
Draco přemýšlel, ale pak se usmál.
''Tak hele, Hermiono, asi bychom si měli něco ujasnit. Za prvé si neříkej mud..no víš jak a za druhé, je mi úplně jedno, co si kdo bude myslet. Já tě miluji a to nic nezmění. Budu se starat o tebe a i o to dítě, nezajímá mě, co na to řekne můj otec, a víš proč? Protože tě nikdy nikdo nebude milovat tak, jako já miluju tebe!''
Hermiona se mu zadívala do tváře. Už neplakala, ale měla stále mokré oči. Pohladil jí po tváři. Usmála se a pak ho políbila tak, jako ještě nikdy předtím.
''Vždycky tě budu milovat, Hermiono.''

Dočíst to byl nadlidský výkon, ale statečně tu hrůzu zveřejním. Je to strašné. Tečka. Vlastně vykřičník.

Všechny povídky, co se nachází na tomto blogu, jsou vcelku ucházející, ale mezi mé nejoblíbenější patří asi Správci osudů nebo Výstřel. To je, co se týče krátkých. Jinak za to nejlepší považuji Bojovníka nebo Osudové graffiti.


Doufám, že za další rok opět přidám článek podobného typu, že vytrvám se psaním a dál se budu blogu věnovat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama