Bojovník

Kapitola druhá

18. února 2014 v 9:58 | Lily

O sedm let později…


Říjnové slunce pomalu zapadalo za obzor. Jeho ostrá záře tak postupně mizela, aby ji opět mohla vystřídat třpytivá noc.
Upravenou silnicí, kterou lemovaly upravené domy s nízkými trávníky, projíždělo pomalu auto. Sean Kelly jako každý den zaparkoval na krátké příjezdové cestě jeho domu a chvíli ještě seděl v autě. Přemýšlel nad uplynulým pracovním dnem. Pokaždé to tak dělal. Zrekapituloval, co se dnes stalo a co ho ještě následující den čeká.
Nakonec přeci jen vystoupil a rychlejším krokem se vydal k předním dveřím. Bylo zbytečné hledat po kapsách klíč, neboť mu bylo jasné, že jeho žena s dětmi jsou už v pohodlí domova.
Vzal proto za kliku a ocitl se v maličké předsíni. Na zemi byly poházené páry dětských bot a malý házecí míček.
Z obývajícího pokoje se ozývaly zvuky puštěné televize a dětský smích. Sean však hned zamířil do vzdušné kuchyně. Za kuchyňským sporákem stála vysoká štíhlá žena s plavými vlasy staženými do vysokého culíku. Soustředěně krájela cibuli. Zamrkala a otřela si oči plné slz. V tu chvíli si všimla svého muže, který tiše stál mezi dveřmi a pozoroval ji.
" Ahoj Esther," pozdravil a obejmul ji. Žena ho políbila na tvář a otřela si oči do kuchyňské utěrky.
" Jak ses dnes měl?" zeptala se ho a dál pokračovala v přípravě večeře.
" V práci to šlo poměrně dobře. Konečně jsme se po dlouhé době hnuly z místa. Jen Ben z mravnostního odchází. Pamatuješ si na něj? Na tom večírku sis myslím povídala s jeho ženou."
" Myslíš toho s aerodynamickou hlavou?"
" Jo, přesně toho."

Kapitola první

8. února 2014 v 18:16 | Lily
AŽ PŘIJDE VĚK
Až přijde věk a šeď a spánků den,
u krbu prober se, zvaž tento spis,
začti se, zahloubej, zrak zastíněn,
jak hebký lesk tvé oči měly kdys;

Těch bylo, co tě nenechali být,
co milovali falešně či ryze,
on měl rád Duši nestálou, tvůj cit,
tesknou líc tvé proměnlivé vize.

Sehni se k mřížím žhnoucím pak, jen vzdych,
posmutni, zašeptej, ten Láskou byl,
odešel do hor dálných, nejvyšších,
a v zástup hvězd svou tvář už navždy skryl.

- William Butler Yeats


Michael

" Vaše jméno?"
Otázka patřila dospělému čtyřicátníkovi sedícímu v stísněné výslechové místnosti. Muž si pomyslel, že je zvláštní sedět tu na druhé straně. V té jiné pozici. Byl tu už nesčetněkrát, přesto se mu zdálo, jako by tu seděl poprvé. Zhluboka se nadechl. Podivoval se, že se cítí naprosto klidně a po stresu či nervozitě nebylo ani památky.
" Sean Kelly," odpověděl s úšklebkem. Vyslýchající detektiv, který doposud nepromluvil a jen si měřil Seana pohledem, se narovnal a ujal se slova.
" Seane, zachovávám si úctu k tvé práci. Stále s tebou jednáme jako s jedním z nás. Tak co kdybys nám popravdě řekl, co se stalo?"
" Tak kde mám začít?" otázal se po chvíli přemýšlení.
" Co třeba hned na začátku." Navrhl detektiv stojící v tmavém rohu místnosti.
Sean se unaveně nadechl, pak se ale dal do vysvětlování:
"Znáte tuhle práci stejně dobře jako já. Jako dobrej polda jsem se od začátku snažil udržovat bariéru mezi mou prací a osobní životem. Jednoho dne se ta hranice začala bortit. Pokoušel jsem se ji držet dál, ale bylo jasné, že jednoho dne spadne.
Chtěl jsem práci nechat prací. Doma být zase jen táta a manžel. Dělal jsem spoustu chyb.
V životech kteréhokoliv poldy jsou případy. Přichází a opět zase mizí. Jsou ti ale i ty případy, které nezůstávají tiše v krabicích. Ty, které se pomalu ale jistě kradou do všech koutů vašich životů. Tápete ve tmě a doufáte, že konečně narazíte na světlo. Ty bezesné noci a jen přemýšlení, co se stalo a děje. Však to znáte. Když vás jako stín každým okamžikem stíhá ta beznaděj. Beze stop a svědků. Bez hranic a výsledků. Jen chcete dosáhnout jistého cíle. A ten cíl se brzy stane posedlostí.
A tímhle cílem pro mě byl ten starý známy gang Černých Tygrů.
Pátral jsem po nich a věnoval jim měsíce svého života. Měl jsem tam nasazeného i tajného agenta, ale pořád se zdáli tak nedosažitelní. Až se pak za jednoho teplého večera objevil ve dveřích policejní stanice ten kluk."
" Jaký kluk?" zeptal se detektiv a přerušil tak Kellyho. Jeho slova doprovázelo hledání v typicky hnědožlutých policejních složkách.
" Ten kluk, který mi v tu chvíli přišel jako padající hvězda. Jako okamžik, na který celou dobu čekám. Jako poslední popohnání k cíli."
" A jeho jméno?" naléhal znovu vyslýchající.
" Michael Richardson."

Anotace

7. února 2014 v 20:14 | Lily
Slibované pokračování příběhu nesoucí název Osudové graffiti je tu. Dnes jen malé nastínění, o co se bude jednat. Zítra se objeví první kapitola.


Jejich snem bylo sprejovat jako oni. Jejich snem bylo být jako oni. Měli sny, které se rozpadly v prach a zapomnění.
S Tonyho jménem na rtech Michael zapříčinil pád Tygrů, jednoho z nejnebezpečnějších gangů v Los Angeles.
Několik let po této události se však Tygři znovu objevují. A to je rána pro detektiva Seana Kellyho, jenž po onom gangu neúnavně pátral, a díky Michaelově oběti ho také potopil. Jak je ale možné, že se jejich jménem začínají opět dít zločiny říkající, že Tygři ještě působí?
Sean Kelly se opět pouští do pátrání a zjišťuje, že moci se chopil někdo mnohem nebezpečnější, než byl Finn, muž, jehož Michael srazil na kolena.
Sean musí Tygry opět dostat. Bude bojovat. Bude Bojovník.


Lilyina poznámka:
Oprávněně upozorňuji a připomínám, že jméno Sean se čte [Šón].
 
 

Reklama